Skyrunning je výzvou, ale také svobodou.
Kdo je Ana Čufer?
Lidé mě většinou popisují jako horského běžce ze Slovinska, který nejraději běhá z kopce. Já se opravdu nevnímám jako sportovec, ale člověk, který neumí být v klidu a potřebuje být hodně venku. Jsem tvrdohlavý a snažím se být co nejvíce upřímný. Nesnesu zradu. Kromě toho, že jsem běžec, dělám také magisterský titul v geografii. Jsem vegan a miluji vaření chutných jídel. Kromě toho jsem velkým fanouškem kávy, hudby, sledování filmů/pořadů a poflakování se s přáteli.
Co tě vede k tomu, že chceš být skyrunnerem?
Mým cílem není být skyrunner. Mým cílem je být venku, rychle se pohybovat v horách, být šťastný a bavit se. A to vede k tomu být skyrunnerem.
Co pro tebe znamená být skyrunnerem?
Jak jsem řekl, nevidím se ve skutečnosti jako sportovec (zatím). Ale když mi někdo říká skyrunner, udělá mi to radost, protože to znamená, že i ostatní vidí moji vášeň a lásku k běhání v horách. A tím doufám, že mohu inspirovat další ženy, aby se ke mně přidaly a dělaly to, co milují.
Co vás inspiruje a motivuje jít skyrunning a být součástí skyrunning společenství?
Skyrunning je výzvou, ale také svobodou. Rád posouvám své hranice a cítím se svobodný (kromě velmi objektivního faktu, že je to ten nejúžasnější sport). The skyrunning komunita je tak inspirativní. Obdivuji je nejen proto, že jsou skvělí sportovci, ale hlavně proto, že jsou tak skromní, úžasní, úžasní a skromní lidé.
Jak se cítíte před, během a po běhu do hor?
Není to vždy snadné, když se snažíte koordinovat vysokou školu a běžet do svého dne. Takže ne vždy mám motivaci, to je fakt. Ale když jsem unavený a možná trochu líný a je těžké jít běhat, říkám si, jak úžasné to bude, až tam budu! Během svého běhu se cítím osvobozený od všeho. Nezáleží na tom, jak je můj běh pomalý, špatný, těžký, rychlý, snadný – vždycky se při tom cítím rád. A proto dělám to, co dělám. Je to moje meditace. Po běhu dostanu tuto superschopnost, abych se postavil světu. Takže možná to je důvod, proč mohu dobře koordinovat své studium. Běh mi dává sílu.
Daleko od stezek, pověz nám o své práci?
Dělal jsi tuto práci vždy, nebo jsi změnil kariéru? Jsem student, takže kromě toho stíhám dělat jen občasné práce. Doposud jsem měl mnoho různých zaměstnání. Byl jsem číšník, pracoval jsem s počítači, v kuchyni, na hlídání dětí, ve sportovním obchodě. Zbývá mi rok na vysoké škole, takže doufám, že brzy najdu práci související s mou profesí.
Podílíte se na nějakých projektech nebo podnikání souvisejících s běháním?
Jsem v týmu Salomon a Suunto.
Jak pro tebe vypadá typický tréninkový týden?
Liší se natolik, že je těžké říct. Momentálně můj týden vypadá takto: jeden silový trénink, dva intervalové tréninky a další regenerační mezi tím = 110 km.
Chodíš obvykle po stopách/skyrunning sám nebo s ostatními?
Záleží. Ale většinou sám, protože je těžké koordinovat čas. Ale o víkendech mám často společnost a je to nejlepší!
Dáváte přednost běhání ve skyraces, nebo vytváříte a provozujete svá vlastní běžecká dobrodružství?
Vlastně obojí. Rád závodím, ale když to dělám příliš často, ztrácí to své kouzlo. Takže mezitím miluji běžecká dobrodružství.
Byli jste vždy fit a vedli jste aktivní životní styl, nebo to začalo teprve nedávno?
Vždy jsem byl outdoorový člověk a běhal jsem od dětství. Ale nikdy jsem běh necvičil. Toto je můj druhý rok tréninku s trenérem. Na začátku jsem věděl, že jsem dobrý, ale moc jsem netrénoval. Bál jsem se, že když to začnu dělat příliš vážně, už mě to nebude bavit, už to nebude můj únik. Ale pak jsem se dostal do týmu Salomon a řekl jsem si, že to musím zkusit. To jsem ještě netušil, že se do běhání zamiluji ještě víc.
Zažili jste ve svém životě nějaké těžké období, o které byste se chtěli podělit? Jak tyto zkušenosti ovlivnily váš život? Pomohl vám běh překonat tato období? Pokud ano, jak?
Před 3 lety mi byla diagnostikována endometrióza a byla jsem na operaci. Předtím to bylo velmi těžké, protože jsem měl obrovské bolesti. Po operaci jsem potřeboval rok na to, abych se zase cítil sám sebou, protože v tom období jsem potřeboval být na prášky. V té době jsem opravdu nesoutěžil, jen nějaké krátké závody. Bylo to pro mě těžší, protože běh mi nepomáhal, prostě nemohl. Celou dobu jsem měl nízký tlak a byl jsem ospalý. Běh mě nevzbudil, takže bylo těžké to udělat. Ale po tom období, kdy jsem se znovu cítil jako člověk a začal jsem běhat s mnohem větší energií, to bylo tak osvobozující a přesně jsem věděl, co mi celou dobu chybělo.
Když se to na stezkách stane, co tě napadne, aby tě to udrželo?
Záleží na problému, ale většinou si připomenu, že jsem od začátku věděl, že to nebude vždy jednoduché a že jsi pořád venku, v přírodě a děláš to, co miluješ, i když to bolí. Připomínám si, že někdy se potřebuješ uklidnit tím, že se cítíš nepohodlně.
Posloucháte při běhu raději hudbu nebo přírodu?
Hudbu při běhu poslouchám jen zřídka, protože při spoustě pomalých běhů si potřebuji vyčistit hlavu například kvůli vysoké škole a všemu tomu studiu a svému nekonečnému seznamu úkolů. Na tvrdých trénincích to nemůžu poslouchat. Ale když poslouchám svůj úžasný seznam skladeb při pomalém běhu...dobře se to často vymkne kontrole a můj běh se vyvine do hudebního videa.
Jaké jsou tvé oblíbené sky/trail závody?
Nemohu se rozhodnout. Je tolik úžasných závodů. Jen několik z nich: Delicious trail Dolomiti, Transpelmo skyrace, UTVV, Skyrace Carnia, Dolomyths run skyrace.
Jaké jsou vaše závodní plány na rok 2021/2022?
Soutěžit ve světové sérii Golden trail a také odjet pár mých oblíbených závodů v mé zemi.
Které závody jsou na vašem bucket listu?
Rád bych se jednou stal součástí Matterhorn ultraks, UTMB a Tromso skyrace.
Zažili jste nějaké špatné nebo děsivé chvíle? skyrunning? Jak jste si s nimi poradili?
Udělal jsem. Nejděsivější byl poslední závod, který jsem měl před operací, než jsem věděl, co se mnou je. Byl to 30 km dlouhý závod a měl jsem průjem, závratě, únavu, bolelo mě břicho atd. Byl jsem velmi blízko tomu, abych závod ukončil, ale prostě jsem nemohl, protože to bylo na mém domácím trávníku. Byli tam všichni moji přátelé. Nechtěl jsem skončit. Bylo to zničující, protože jsem nevěděl, proč se cítím tak špatně. Svůj závod jsem dokončil, protože mě moji přátelé posílili na trati. Poznal jsem svou bolest a soustředil se na své silné stránky. Moje horní část těla umírala, moje mysl byla mimo kontrolu, ale moje nohy byly v pořádku. Tak jsem si řekl: "Dokud nebudeš moci hýbat nohama, dostaneš se na tu cílovou čáru a pak můžeš odpočívat, jak dlouho budeš chtít."
Jaký byl tvůj nejlepší okamžik skyrunning a proč?
Loni to byl určitě můj pokus o FKT nahoru a dolů na nejvyšší slovinskou horu Triglav. Udělal jsem to, protože nebyly závody a byl to můj první rok, kdy jsem trénoval s trenérem. Chtěl jsem vědět, v jaké jsem formě a také to byla velká výzva. Triglav má pro mě perfektní sjezd. Trochu mě mrzelo, že jsem na vrcholu nemohl jet rychleji, protože tam bylo hodně lidí a musel jsem dávat větší pozor. Ale celkově to byl úžasný zážitek a byli tam moji přátelé, takže to pro mě byl velmi úžasný den.
Jaké jsou vaše velké sny do budoucna, v skyrunning a v životě?
Sny o mé budoucnosti jsou jednoduché. Být spokojený s tím, co dělám, učit se, růst, mít radost z běhání a také si užívat života.
Samozřejmě se chci zlepšit jako sportovec a mít své osobní projekty a závody, kterých chci být součástí, ale mým hlavním cílem je milovat to, co dělám, bez ohledu na to, co se děje.
Jaká je vaše nejlepší rada pro ostatní skyrunnery?
Jsou to rady, které jsou užitečné nejen v skyrunning ale i v životě obecně: „Být negativní jen ztěžuje obtížnou cestu. Můžeš dostat kaktus, ale nemusíš na něm sedět.“
Děkujeme Ana za sdílení vašeho příběhu s námi! Přejeme vám vše nejlepší!
/Sněžana Djuric