Muži jsou síla a síla, ženy jsou vytrvalost
Na vertikálních kilometrech a krátkých trailech vidíme rozdíl ve výkonnosti mezi muži a ženami, ale téměř nebo žádné rozdíly v dlouhých a velmi dlouhých ultratrailech.
V roce 2019 obrovská žena jménem Jasmin Paris vyhrála závod páteře v Anglii-Skotsku, jeden z nejtěžších ultras na světě, za 83 hodin.
Závodu se zúčastnilo 136 účastníků včetně 125 mužů. Její výkon byl opravdu mimořádný a navíc se jí právě narodilo miminko, které na některých závodech kojila!!!
Zdá se, že ženy mají větší oxidační kapacitu tuků a dokonce i faktory, jako je větší schopnost utrpení – vrozená schopnost tolerovat utrpení porodu – (Puleo & Milroy, 2010) a obezřetnější řízení závodní stimulace byly některé z navrhovaných proměnných. .
Předpokládá se, že ženy mají obecně tendenci k vyššímu „odolnému“ profilu ve srovnání s „výkonnějším“ profilem mužů. A je o tom také věda. Máme tedy fyziologické a psychologické vlastnosti.
Více o tom z pohledu šampionky Skyrunner, Snezana Djuric, si můžete přečíst níže…
Blog od Snezana Djuric, Arduua Předběžník.
Žena a běh
Ženy se v roli běžců objevily mnohem později než muži. Ani do moderní doby se běháním nezabývaly tak blízko jako muži.
Očekávalo se, že budou rodit děti, co nejvíce dětí a nejlépe jedno po druhém. Poté měli za úkol je krmit a učit je základním dovednostem pro přežití, dokud je dospělí muži nevezmou na další výcvik.
Brázdy na tratích delších než 400 metrů pro ženy byly zahrnuty do olympijských her až v roce 1964. Bez jakýchkoli vědeckých důkazů se mělo za to, že by se mohly nakazit nějakou neurčitou chorobou, pokud by se příliš namáhaly.
Když se ukázalo, že jsou v soutěžích velmi úspěšné, jejich pokrok byl tak rychlý, že první ženský maraton se konal na olympijských hrách v Los Angeles v roce 1984.
Anatomicky jsou ženy ve srovnání s muži obecně v nevýhodě. Zejména v případě dlouhých pák, které se skládají z dolních končetin, ale jsou fyziologicky jaksi lépe připraveny než muži, zejména na běhání na velmi dlouhé běhy. Například na ultramaratonech. Ženy mají oproti mužům vyšší procento tukové tkáně v poměru k celkové tělesné hmotnosti, a proto mají vyšší zásoby energie a uložených tekutin, na které se mohou spolehnout. Tato výhoda je však patrná u činností, které trvají hodiny, dokonce i dny.
Atletické úspěchy žen v ultramaratonech se nejvíce blíží výkonům mužů. S prodlužující se délkou kurzu jsou rozdíly mezi pohlavími ve statistickém vyjádření méně patrné. Proto se také může stát, že jednoho dne smíšený závod vyhraje žena, především kvůli lepší fyziologické účinnosti.
Ženy jsou v nevýhodě, protože mají relativně krátká stehna, která jsou ještě více zdůrazněna širšími boky, čímž se pánev přibližuje k podlaze. To vše má vliv na zkrácení délky kroků. Délka kroku je možná faktorem, který nejvíce ovlivňuje rychlost běhu. Přestože nejrychlejší běžci mohou udělat více kroků za jednotku času než nejpomalejší běžci, jejich kroky mohou být až 4krát delší.
Břicho mužů vyplňují především orgány trávicího traktu, které se mimo jiné podílejí na udržování rovnováhy intracelulární a extracelulární tekutiny v těle. Ženské břicho obsahuje také poměrně velkou dělohu a reprodukční orgány, které omezují objem dutiny břišní.
Nejsou to velké rozdíly, možná jen 1 nebo 2 procenta, ale ovlivňují i rozdíly mezi relativními sportovními úspěchy obou pohlaví. K tomu je třeba přidat prsa a omezení kvůli užšímu hrudníku a nižší kapacitě plic. Také menší patky, což znamená, že se snižuje působení pákových mechanismů pohonu, což dále ovlivňuje rychlost chodu.
Jak ale ukazuje mužský běh na dlouhé tratě, malé tělesné rozměry nejsou nezbytnou nevýhodou a fyziologické rozdíly ve prospěch žen jako čas a délka růstu závodu mohou v konečném důsledku vést k vyrovnání pohlaví, pokud jde o běh na dlouhé tratě.
Fakta z knihy „Anatomie běhu“
Scénář: Joe Puleo, Patrick Milroy
/Snezana Djuric, Arduua Předběžník